Míša a Terka ze zákaznické péče: Lidem to někdy zní až moc růžově!

Možná jste s nimi už telefonovali, možná se chystáte. Seznamte se. Terka už stihla reprezentovat Česko ve dvou sportech, Míšu můžete znát jako herečku i zpěvačku šansonů.

5.3.2020
9 min

Terezie Matušíková a Michala Břízová mají – stejně jako Beyli Dental – velké plány do budoucna. Holek z „kasťáku“ (jinak u nás customer care nikdo neřekne) jsme se ptali, jak to vůbec všechno stíhají a na co se v roce 2020 těší nejvíc. A samozřejmě i na to, jak vypadá konzultace po telefonu a proč se nikdo nemusí bát jim zavolat.

Co vás k té práci přivedlo?

Terezie: Původně jsem chtěla studovat stomatologii, nakonec studuji obor ortotik-protetik, kde jde tedy o trochu jiné části těla než o zuby. Ale to téma je mi blízké a Beyli Dental se mi líbí od začátku. Máme férový produkt, klientům nabízíme reálnou možnost zlepšení, a když se pro ně naše rovnátka nehodí, radíme jim, jakým jiným způsobem můžou svůj problém řešit. No a nedávno jsme přibrali skvělou Míšu.

Michala:
Já od roku 2015 pracuju v Creative Docku (company builder, ve kterém se Beyli narodilo, pozn. red.), prošla jsem několika projekty a teď dělám tady. Dřív jsem řídila společnost, která se zabývala dermatologií a kosmetikou, řešila jsem marketing, vedla jsem tým, školila, což miluju. Ráda předávám informace dál a zdravotnictví je mi taky blízké. Takže to pro mě bylo jasné rozhodnutí.

Když si dnes zabookuju termín konzultace, je tedy jasné, že budu mluvit s jednou z vás.

Terezie: Ano, i když nepracujeme jenom se zákazníky. Zaštiťujeme celou komunikaci mezi českou centrálou Beyli, partnerskými lékaři, klienty a laboratoří v Německu. Takže nejsme jen tak nějaké operátorky. (směje se) Každopádně máme v každém dni bloky, ve kterých si klienti můžou rezervovat první konzultaci po telefonu. Ta je zadarmo a většinou trvá dvacet třicet minut. Kromě toho odbavujeme další hovory: radíme ohledně léčebného plánu, ověřujeme termíny, v průběhu celého procesu se snažíme lidi edukovat. 

Michala:
Jsem ráda, že jsme na to dvě. A že nás to obě baví.

Terezie:
Medicína je samozřejmě citlivé téma. To, co si můžeme dovolit, co lidem nabízet a o čem s nimi mluvit, je hodně tenký led a musí se na něm umět balancovat.

Michala: Myslím, že Beyli je na trhu dost výjimečné v tom, že lidem dopředu říkáme: „Když se to pro vás nebude hodit, nabídne vám ortodontista jinou léčbu.“ I když nejsme doktoři, bereme klienty jako pacienty, kterým chceme pomoci. A pomáhají nám v tom i osobní zkušenosti: Terka prošla procesem neviditelných rovnátek, já mám za sebou fixní aparát.

Takže – jsem potenciální zákaznice, objednávám se na konzultaci. Co si mám připravit?

Terezie: Určitě není od věci si projít web. Nedávno jsme ho aktualizovali a najdeš na něm úplně všechny důležité informace i odpovědi na časté otázky. Můžeš si prohlédnout spolupracující ordinace. Je vždycky super, když si lidi něco dopředu přečtou. Ale nevadí, ani když to neudělají a ptají se rovnou nás. Od toho jsme tady.

Při rezervaci termínu si vybereš datum a čas, zadáš svoje údaje a přijde ti potvrzovací e-mail, ve kterém tě taky poprosíme, ať nám pošleš vlastní fotky. To nám moc pomůže. I když naším úkolem samozřejmě není stanovit diagnózu, můžeme lidem nabídnout co nejvíc informací, které je připraví na návštěvu u odborníka – ortodontisty. Jsme taková vrba, se kterou můžou všechno bez ostychu a na rovinu probrat. Podle fotek ti taky řekneme, jestli je léčba vůbec technologicky možná.

„Pro klienty jsme takové vrby,“ říká Terka.


A na co se mě budete ptát?

Michala: Bude nás zajímat, jestli nemáš kontraindikace pro léčbu – trvalé, což jsou korunky, implantáty, můstky, nebo dočasné. Tedy jestli nemáš kazivé nebo bolestivé zuby. S kazy jsou jakákoli rovnátka k ničemu. Asi patnáct procent pacientů musí nejdřív na kontrolu ke stomatologovi, až pak je objednáváme na ortodoncii, tedy přímo ke specialistovi na rovnátka.

Terezie:
Kromě toho se ptáme na motivaci a očekávání. Hodně lidí se například ptá, jestli jim uděláme korekci jen jedné čelisti, ale to nejde. Mohlo by dojít k poškození skusu a to si samozřejmě my, lékaři ani laboratoř nemůžeme vzít na triko. Takže vysvětlujeme, že cena je vždycky za obě čelisti.

Michala: Hodně lidí se diví, když jim řekneme, že ceny na webu jsou fixní. Že máme jen dvě, a když si danou léčbu potvrdíme, už nebudou nic doplácet. Někdy se smějou a říkají, že to zní až moc růžově! Ale je to jeden ze základních kamenů Beyli – stejně jako to, že dostanou rovnátka na zkoušku. Můžou se s nimi sžít, zkusit si, jak se nasazují, jak se jim s nimi mluví…

Pak jim laboratoř v Německu vytvoří léčebný plán a vizualizaci toho, jak se zuby budou pohybovat. Konzultace, vstupní prohlídky i rovnátka na zkoušku za klienty hradí Beyli. A když se nakonec pro léčbu nerozhodnou, ani zpětně nic neplatí.

Míša má zkušenosti z pojišťovnictví i dermatologie.


Nejen telefonováním živ je člověk. Vím, že toho obě děláte ještě spoustu...

Terezie: Já od dětství sportuju. Hrála jsem fotbal, pak jsem si poranila koleno, ale dostala jsem se k veslování. Věnuju se mu už patnáct let. Několik roků jsem veslovala profesionálně, teď spíš rekreačně. Ale zato jsem loni začala hrát americký fotbal za tým Prague Black Cats. Je to strašně zajímavý sport! Není to jenom o fyzické aktivitě, je v tom taktika, logické myšlení, strašně moc hledisek dohromady.

A k tomu všemu studuješ. Jak to stíháš?

Terezie: Já se nerada nudím. Ještě k tomu mám psa! Ráno vstanu, jedu na trénink, jsem se psem venku, pak jedu do práce, pak buď zase na trénink, nebo za kulturou, v deset jsem doma a jdu spát. Já vlastně ani nevím, proč někde bydlím. (směje se)

Michala:
Ona je Terka strašně skromná. Když jsem s ní začala pracovat, tak jsem si ji samozřejmě vygooglila a hned jsem ji viděla na stupních vítězů. Byla to úspěšná reprezentantka ČR, je neskutečně ambiciózní, a k tomu dobrá studentka…

Terezie:
Normální šprťák. Já jsem si samozřejmě Míšu taky vygooglila a našla jsem ji mimo jiné na ČSFD. Takže vím, že hrála ve filmech i v televizním seriálu Kameňák.

Michala: Já měla své sny už odmala. Byla jsem divný dítě, nechápala jsem, proč mám dělat cokoli, co mě nebaví. A to mi nějak zůstalo. Původně jsem chtěla jít na muzikál. Na konzervatoř jsem se nedostala, ale omylem jsem se dostala na herectví. Tak jsem ho teda vystudovala. (směje se) Měli jsme obrovské štěstí, že jsme byli v Moskvě na stáži s ruským režisérem, dělali jsme tam živé divadlo. Tahle éra mi do života přivedla kolektivní ocenění za inscenaci Schovanka na mezinárodním festivalu Tvoj šans v Rusku a další na divadelním festivalu BITEI v Moldávii, oboje spolu s Divadlem Popojedem. A hlavně šanson!

Jak vypadá tvůj den, Míšo?

Michala: Ráno vyřídím, co je potřeba, letím do práce, tam jedu nonstop, po práci ještě do večera učím děti, které připravuju na konzervatoř. Pak se doma sama připravuju na konkurzy nebo se učím scénáře. 

A koncertuješ…

Michala: To taky. A vymýšlím bejkárny. Zrovna včera jsem byla v Lucerně a říkala jsem si: „Tak tu dám!“ Chtěla bych uspořádat velký benefiční koncert a podpořit lidi, co to potřebují. Měla jsem příležitost poznat úžasné zpěváky, co už mají vybudované jméno, a ty bych chtěla oslovit. Takže moje vize na tenhle rok – Lucerna a nové album.

Terezie:
A to vyjde kdy?

Michala:
V prosinci. Těsně před Vánoci. Takže mám co dělat!

Míša by letos ráda vyprodala Lucernu...


Když někdo zavolá na zákaznickou linku, zazpíváš mu?

Michala: Ale jo. Jsem bezprostřední a moc se nestydím, pokud se zrovna nemám svlíkat před kamerou. Takže když si o to někdo řekne, klidně mu zazpívám.

Terko, ty máš určitě taky svou vizi na rok 2020.

Terezie: Určitě bych chtěla veslovat. Teď v zimě veslujeme na trenažéru, ale strašně se těším na léto, kdy jsou závody na vodě. To zase bude krásný! Taky nás čeká nějaké akademické mistrovství světa.

Michala:
Ty to říkáš jako nic, přitom to zní úplně božsky.

Terezie:
A v rámci fotbalu – na to se moc těším! – máme zápasovou sezonu až od září. Ale já se přidala do organizačního týmu našeho klubu, takže teď mám na starosti nábory. A budu pomáhat s pořádáním akcí. Jinak se mi už loni, vlastně po dvou měsících hraní, podařilo být v rámci mé pozice starter. Za to si dám sama pašáka.

...a Terka už se těší na fotbalovou i veslařskou sezonu.


Co dělá starter?

Terezie: Znamená to, že jsi v té nejsilnější sestavě, která hraje v každém zápase od začátku a co nejdéle to jde. Do doby, kdy máte super skóre a převahu nad soupeřem. To bych chtěla dělat i dál, a nejlépe se ještě šoupnout na pozici, která rozehrává míč. V bloku, ve kterém hraju, to dělá jeden jediný člověk, je to vlastně centr. Třeba se to letos povede.

Michala:
Nejsme moc skromný páreček. Ale není nic, na co by člověk neměl, když si řekne, že to dá.